Vítej v Nepálu, nikam dál ale nepojedeš!

Nepal Karkavita strike!

Prekracuju Indicko-Nepálskou hranici a první co se dovídám je, že v této oblasti Nepálu probíhá občanská stávka s blokádou všech silnic a z hraničního přechodu ‚Kakarvitta‘ se nedá jinak než drahou leteckou přepravou nikam dostat. Nemůžu se vrátit zpět do Indie (jelikož mi vypršeli indický víza) ani pokračovat dál do Kathmandu (kulí blokádě silnic).

První pokus projet zabarikádovanou oblasti

Přesto zkouším jet busem, abych se na vlastní kůži přesvědčil co se děje. Desítky autobusu se zasekli asi po 100km. Několik dlouhých hodin čekání na policejní eskortu, která nepřijela. Nepálci jsou sraby. Řidiči i pasažéři se snažili paktovat. „Přípoj se k nám bojovat“ povídá mi jeden z cestujících. Načež se řidiči večer ožrali a ráno se jelo zpět do hraniční vesnice Kakarvitta.


Čekání přes 3dny na uklidnění situace na hraničním přechode Kakarvitta

Nebýt Kakarvitta hraničním přechodem, byla by to pěkná vesnička. Nepálci jsou už hodně západním směrem. Jeansy, heavy metal a pěkný nepalky. Neplacum zkrátka západní směr sluší, indiánům ne! Ale byly to promrhané 3dny. Stali se tu jen dvě malá setkání. Prvně jsem potkal nepalce, který si to prihasil s dost pocuchaným exteriérem, mírně nalítej ke mě ke stolu a hned spustil: „3dny jsem šel pěšky tou oblasti nepokuju, nikdo mi nedal ani napít, prošel jsem několik blokád z kamení a spálených autobusu. LET! Nejezdí!“ docela sem mu i věřil, byl z toho dost zoufalej. No a podruhy při zevlování vesnici a poslouchání heavy metalu u stánku jednoho mladyho nepalskyho punkera s muzikou ke mě přišla krásná mladá nepalka a povídá: „Kup mi pivo.“ načež nevím proč sem ji odpověděl: „Ne, Pivo je dráhy!“
Po třech dnech mi ruply nervy z toho čekání a rozhodl jsem se zkusit projet oblasti nepokojů podruhé busem.

Druhý pokus o prolomení barikád

Zkouším druhý pokus projet to busem. Třeba tentokrát dostáném policejní eskortu. Trávím další noc v autobuse. Tentokrát jsme ujeli půlku cesty 200km. Ráno vidíme projíždět konvoj autobusu, kamiónů a vojenských trucků z druhé strany. Téměř všechny vozidla, měla vymlácená celní i boční skla od smrště kamenů a uvnitř vozidel seděli dost vyděšený cestující.
Stále čekáme na eskortu. Celé dny a hodiny jen čekání. Nyní už není ani možné se vrátit zpět, jelikož tam vypukly také problémy. Jsme tedy celé hodiny zasekli v půlce cesty mezi hranici a hlavním městem nepalu Kathmandu.
Atmosféru značně přiostřil přijíždějící konvoj UN (United Nations) z druhé strany na misi v tibetském uprchlickém táboře. UN dostaly od nepálského premiéra vojenskou eskortu oblasti. Načež nás dost vypruzenej konvoj z nekonečného čekání reaguje chytré. Když mi nikam nejedeme, vy taky nikam nepojedete. A cestující z našeho konvoje bolokuji autobusy a lidskou barikádou přes silnici UN džípum cestu. Zvrácené to vypadalo na potyčku mezi naším konvojem a vojáky, kteří pro UN džípy měli uvolnit a chránit cestu.

Třetí dějství: Vyjednávání

Stovka lidí z našeho konvoje kolem dokola za přervávani, občasného jásotu přátelsky vyjednává s UN velitelem. Vše co je třeba je dostat eskortu oblasti, kde vypukly nepokoje. Kulí UN džípům přijíždí další dva náklaďáky plný ozbrojenejch vojáků.
Načež abych to shrnul situalce vypadala komicky. Nás konvoj blokovány z obou stran neprůjezdnou blokádou vzbouřenců, který se nemůže hnout dále ani zpět. A uvnitř našeho konvoje džípy UN, blokovány našimi autobusy a lidskejma barikadama pasažérů. Kolem toho všeho velitel UN konvoje a velitel vojáků komunikuje střídavě s UN velitelem a lidma z našeho konvoje. UN velitel volá přes satelit s panem premiérem. Několik dalších dlouhých horkých hodin se mezi 3stranama vyjednává, chvíli tiše, chvíli s napětím.
Rozhodně zajmout UN džípy byl podle mne dobrý tah! Jelikož by vojáci nic nedělali a o vojenské eskortě oblasti by se ani neuvažovalo.
Blíží se večer. Den čekání na godota je za námi. A zda se že konvoj dostane eskortu blokovanou oblasti, naoplatku za to, že lidí pustěji UN džípy pokračovat na jejich misi.

Čtvrté dějství: „Uklidněte tu turistku“

V konvoji byli se mnou ještě dva zamilované páry turistů. Jedni finove, které znám už že Sikkimu a druzí polaci. Když se oba páry přišli podívat co se děje, tak se polka s pláčem sesypala a začala být hysterická. Což ještě přidalo plyn pod kotlem napětí. Myslela si že UN džípy přijeli pro nás, že všechno kouzelným proutkem vyřeší, že my máme nějakou větší důležitost než všichni ostatní kolem a že jako z televizního filmu přiletí vrtulník a odvezeji k mamince. Nafetovala se valiem, to ji trochu uklidnilo.

Páté dějství: Zda se že budeme projíždět s vojenskou eskortou oblasti nepokojů, kde lítají šutry a paleji se autobusy. Jak dopadl telefonát na českou ambassadu?

Velitel UN mi půjčil satelitní telefon Gemini, abych přeci brnknul na ambasádu. Budem přeci projíždět nebezpečnou oblasti s vojenskou eskortou. A bylo by dobře aby alespoň věděli kde jsem a že jestli se do jednoho dne neozvu, tak mám big problém.
Po 15minutovým hovoru s nějakým indickým papalášem, jsem se jen dozvěděl, že na České ambasádě, která je až v Indii, je pracovní svátek a ambasadorův mobil není k zastižení a že sem blbej a mám zavolat v pracovní dny. KOKOTI! V pracovní dny už tu taky nemusím třeba být. Ani mi nechtěl zanechat vzkaz.
Stejně tak se nedovolali ani Finové a když došla řada na polaky, tak veliteli došel kredit na volání.


Musím říct, že mě naše česká ambasáda placená z našich daní dost zklamala. A proto platí, jestli se vám něco stane v cizině v kritickém čase či v pracovní svátek, tak nikdo o vás neví a jste v tom sami!

Šesté dějství: Zrada!

Už je černá noc a všímám si, že UN jeepy se vracejí s nepořízenou zpět do Kathmandu. S nimi odjíždí několik dalších vojakami naložených zelených náklaďáku.
Když už UN byly pryč, přišel za nama 5 turistama velitel policie a povídá: „Máte 3 možnosti. První vrátiti se zpět do Kakarvity. Druhá Vrátit se zpět a jet přes Indii. Třetí možnost vrátit se zpět a letět!“. Nemusím vám vysvětlovat že to vlastně ani tři možnosti nebyly.

Sedmé dějství: Šerem na vojáky! Prorazíme barikády!

Zrazen jsem byl stejně tak já naší ambasádou, jako byl zrazen celý nás konvoj o desítkách autobusu a možná i přes stovku kamiónů. Nepálský vojáci jsou sraby a raději se stáhli a nechali nás v tom samotný.
Polovina autobusu zkouší projet zabarikádovanou oblasti bez eskorty. Nevím proč zrovna já sedím úplně na předním sedadle s nohama u celního skla autobusu, hned vedle řidiče. Když na mě něco přiletí, tak se budu chránit velkým kusem pevně dřevěné desky, kterou jsem vytáhnul někde že skládky.
Půlnoční cestou míjíme první menší barikádu. Míjíme 3 dočerna spálené autobusy až do ocelové konstrukce vozidla.
Nedostáváme se dál než 12km, kde je druhá veliká neprůjezdná barikáda z vraku aut. Vracíme se zpět na místo kde jsme celý den čekali.

Osmé dějství: Jako vojáci u Chlumce

Celé to působí jako velký festak, na kterém se špatně bavíme. Spousta lidí, řev, jídlo z vesnice zdarma, jen ta muzika chybí.
Po včerejším pokusu projet barikádu se probouzím až ráno opět na stejném místě. Turisti z jiného autobusu jsou ale pryč (vrátili se zpět). Zbylo už jen několik autobusu a pár kamiónů, čekající na zázrak a vymýšlej nesmyslné plány.
Po 8 dnech nekonečné dlouhého čekání mě nepálská neschopnost už nasrala a beru osud do vlastních rukou!
Beru bágl a zanechávám za sebou dráze zaplaceny autobus. Přicházím na malou vesnickou policejní stanici. Povídám jim pohádku, jak mi je špatně a že chci ambulanci do Kathmandu. 50km ambulanci ale stojí jako 2/3 letenky. Mužů to ale zkusit eskortama po jednotlivých policejních okrscích(oblastech).
Nepalskej fizl si půjčil motorku od nejakyho mistnaka motorku a hodil mě na další 3km vzdálený policejní distrikt. Začalo mi to připomínat velkou 20 dzipovou pákistánskou odysseu. Nikdo mne ale pak už dál odvézt nechtěl. Tak jsem zase čekal ani nevím na co, dokuřoval poslední cigaretu a v hloubi srdce věděl, že mě v tom přeci vesmír jen tak nenechá. Rozhodl jsem se to jít 3dny pěšky a pomáhat si malýma dopravníma prostredkama.
Aši to byl místní hinduistický bůh Bráhma, který mi seslal přímo svatební autobus, přes celou zabarikádovanou oblast! Ambulance a svatební průvody byly ty jediné dopravní prostředky, které ty anarchysti nechali projet. Tak jsem si stopnul svatební průvod. Rodina a svatba stojí jako pilíř hinduismu, to vysvětluje proč nechávají svatebčany projet. Pálit svatební průvod, by bylo jako spálit hinduistický templ.
Cestou svatebním autobusem, jsem napočítal asi 5-6 dalších barikád, kolem kterých byly jásající demonstranti s rudejma praporama. Barikádu bus projel po poli a zahlédl jsem asi dlasich 6 do kosti spálených autobusu a kamiónů. Hlouběji po cestě jsem zahlédl průvod vzbouřenců o asi 20autobusech a kamiónů, na jijez přeplněných střechách lidí mávali rudejma vlajkama a skandovali jako ovce silná hesla. Jednou nás zastavili, abychom si zaskandovali taky a po 2hodinách jsme celou oblasti v pořádku projeli. Byl jsem hodně zastrcenej, aby mě nikdo neviděl, takže o ideologii ty anarchie moc nevím. Snad jen to, že chtěli od nepalu autonomii.

Deváté dějství: On thé routě to Kathmandu

Na hlavní higway, daleko za problémovou oblasti, jsem stopnul vybornyho kamionaka. Učil mě cestou nepálštinu, byl úžasné prijemnej a pozval mne na jídlo a přespat v kamiónů. Následující ráno jsme vystoupali s kamiónem plným cigaret do 1300m vysokého Kathmandu, přímo k Swayambhunat obrovské budhisticke stupe na kopci.


Ještě ten samy den, jsem večer seděl v luxusním klubu, pil pifko a poslouchal živou muziku. Incredible Nepál!


Nepal near Karkavita strike Nepal Karkavita strike Nepal Karkavita strike


Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Instagram Feed Instagram Feed Instagram Feed Instagram Feed Instagram Feed Instagram Feed Instagram Feed Instagram Feed

I am Documentary & Fine Art Travel Photographer, who journeyed the world as a photographer for more than 20 years, focusing my efforts on documenting the traditions of changing cultures around the world.